Květen 2010

Psychika

24. května 2010 v 20:58 | Smutná duša |  Moje básne

Táto báseň je venovaná ľudom, ktorí majú a mali psychické problémy...

Depresie, tými často tento svet žije
a stáva sa, že človek to neprežije...
Depresie, úzkosti, lieky a alkohol,
mnoho srdcí a duší už prebodol...
Niekedy ani nevieš v ktorej chvíli,
dobuchá srdce, ktoré nádej živí...
Dobúcha a odíde na druhú stranu,
nemennú a nepoznanú...
Navždy opustí tento svet,
v tejto podobe tu už návratu niet...
Je to veľká škoda, že takto sa končia dni,
halóóó človek, veď ani ty nevieš,
ktorý bude tvoj posledný...
Úzkosť, únava, depresie,
ja viem ako sa s tým ťažko žije...
No hádam raz všetci pochopíme,
že sa často aj sami ničíme...
Možno sa dá z toho vyhrabať von
a veriť znova nádeji a svojim snom...

saaaad




Petr Muk...

24. května 2010 v 13:43 | Smutná duša |  Články

Prečo? Čo sa to deje? Prečo sa takto končia životy ľudí? Lieky, alkohol?..Koľko ľudských životov sa skončilo...koľko ľudí to nezvládlo...jeden za druhým...tentokrát odišiel, navždy odišiel spevák Petr Muk. Ja týchto ľudí okrem iného, že sú známy, beriem aj ako svojich súputníkov v boji s depresiou, uzkosťou...Táto správa ma zasiahla a zasa len rozmýšľam, čo človek cíti v takej chvíli...siahne po liekoch, lebo má uzkosť? Omylom to s nimi preženie? Nech je to akokoľvek, je to veľmi smutné...Spi sladko...

Prednedávnom som tu o ňom písala...a teraz...? :(


Jeden z nejlepších zpěváků současnosti Petr Muk zemřel ve věku 45 let. Celý život ho trápily deprese. Čtěte poslední rozhovor před smrtí, který poskytl...

Jak bojoval s maniodepresivní psychózou? Jak do toho zvládal manželství a  péči o malou dceru? "Jisté je jedno, do konce života budu brát léky," přiznal zpěvák, který tehdy, ještě před začátkem rozhovoru, spolkl pět tabletek.
Jak je to s vaší nemocí?
"Před čtyřmi lety jsem se po všech předchozích peripetiích dostal do rukou dobrého doktora. Vím, že určité léky, tak jako berou jiní lidé na tlak nebo štítnou žlázu, už nikdy nezmizí z mého života. Co vím, tak Miloš Kopecký vždycky, když se dostal do mánie, přestal brát léky a to je špatně. Doktor říkal, že minimálně dva roky bude trvat, než se stabilizuju, a dál se pak hlídají výkyvy stavu. Jsem s ním pořád na telefonu a podle toho, jak se cítím, se upravuje medikace."
To znamená?
"Některé prášky zůstávají stále. Základem je lithium, lepší lék zatím nenašli. V těle vyrovnává určité věci. Nikdy se ale nezbavím té křivky, i když už nemá tak strmé výkyvy. Když jde dolů, do deprese, přidají se antidepresiva, a když nahoru, tak se zase vysadí."
Snídal jste pět prášků, co to bylo?
"Vitamin C, vitamin B, disofrolin na virózu způsobenou zlatým stafylokokem, kterého mám stabilně v těle, lithium a ještě jeden stabilizátor, který se jmenuje Lamictal. Ten je také na udržení stálé nálady."
Co by vám v téhle kombinaci způsobil alkohol?
"Můžu přiměřeně pít pivo anebo víno, ale nesmím to přehánět. Občas se stane, že si těch piv dám šest jako naposledy s jeptiškou, která je kmotrou mé ženy. Vypil jsem víc, než jsem měl, a odrazilo se to. Pivo je sedativum, takže člověka uvolní. Pak se ale musí zaplatit daň. U mě je rizikovější oproti zdravé populaci, a tak se tyhle excesy snažím redukovat na minimum."
Můžete popsat příznaky vaší nemoci?
"Depresi můžu přirovnat k tomu, jako by někdo kalil týden a pak přestal a měl abstinenční příznaky s úzkostmi a výčitkami. A tenhle stav u deprese trvá třeba tři měsíce. Nikdo si nedokáže předsta- vit, jaké to je. Každý den je stejně nanic. Ráno si dám kafe a cigaretu, měl bych něco vyřídit, ale místo toho neberu telefony, vypínám zvonění a řeším opravdu jen ty nejnutnější věci. Stává se, že se probouzím ve tři ráno, zpocený a plný děsu. A to beru léky."
A ta manická fáze?
"To se to obrátí. Místo úzkosti přijde pnutí pořád něco dělat, jsem zahlcený energií. Vyřídil bych věci na dva roky dopředu. V té obrovské kreativní fázi zvládnu uměleckou i úřednickou část mého života, ale je potřeba to brzdit. Všichni kolem mě jsou chudáci. Jsem nepříjemný, stane se ze mě pedant, detailista, na všechny jsem tvrdý, protože nezvládají to, co já. Pak je třeba myslet na to, jak mě rodina a mí blízcí podrželi ve chvílích, kdy jsem byl úplně dole."
Co vlastně dělají vaše starší dcery?
"Jsou u nás v Praze od úterka do čtvrtka kvůli škole. Starší Míša na ČVUT na Stavební fakultě dělá rozpočtařinu. Šárka po šesti letech na herecké konzervatoři nastoupila na obor divadelní věda na Filozofi cké fakultě Univerzity Karlovy."
Šárka se herectví dál nechce věnovat?
"Přijala role Na Fidlovačce prádle hraje v představení Freud s Matoušem Rumlem z Comebacku Hitlerovu milenku Evu Braunovou. Další věci už brát nechce. Zjistila, že ji ten svět a vztahy v něm nebaví."
A malá Noemi?
"Srovnali jsme se postupně se školkou, teď řešíme samostatné spaní v jejím pokojíčku. Jde to pomalu, zatím tam s ní spí manželka a já jsem sám v ložnici. Bude to chtít ještě čas… Na rozdíl od starších dcer mnohem víc vnímám její dětství. Tehdy jsem býval dvě třetiny roku mimo domov."
Jak se všichni složíte do jednoho bytu?
"Koupil jsem před časem sousedův byt 2+1, zrekonstruoval ho a tam jsou starší dcery. Ještě chybí koupit kuchyni. My s manželkou a Noemi jsme hned vedle."
Vadí vám, že nejste momentálně v žádném muzikálu?
"Absolutně ne. Muzikály jsou sice stabilní zdroj příjmů, ale já fi nišuju na desce a to, že bych trávil tři měsíce denně na zkouškách, je nepředstavitelné."
To vás živí koncertování?
"Teď hrajeme s kapelou jednou nebo dvakrát do měsíce, v létě odjedeme pár festivalů. Turné k nové desce, která vyjde 20. května, chystám až na podzim. Koncerty jsou hlavně radost, honoráře nejsou závratné a klidně se jich i vzdám.
A co mě živí? Jako všechny. Hlavně společenské akce, kterým se v branži říká holírny. Jsme jako minesengři, kteří ve středověku bavili hradní pány. Ať už na plese nebo na módní přehlídce, ale nikdy nevystupuju sám na playback. "

sviecka


Moje pocity

23. května 2010 v 22:20 | Smutná duša |  O mne

Jedným z mojich prianí je, aby moje slová na tomto blogu nikto nezneužil. Nechcela som si svoje pocity a niektoré zážitky nechať len pre seba, pretože jedným z mojich ďaľších prianí je, aby som prostredníctvom všetkých ťažkostí mohla pomôcť niekomu inému. Ktovie v akej situácii sa raz ocitne...
Každá jedna báseň bola napísana z hĺbky mojej duše, môjho poznania...a ak to raz pomôže čo i len jedinému človeku, tento blog za niečo stál...Mohla som si to nechať pre seba, mohla som ísť inou cestou, ale ja nechcem zostať s mojimi pocitmi sama, chcem sa o ne podeliť...
Síce si uvedomujem ako sa dajú niektoré veci zneužiť, ale verím tomu, že sa tak nestane...
Jedno viem isto, aj keby niekto moje slová zneužil, nikdy mi nezoberie moje pocity a poznanie...to bude už navždy mojou súčasťou...už navždy bude so mnou späté...
Ešte raz chcem podotknúť, že všetky básne patria ľudom, na ktorých mi naozaj záleží...Sempre...

hoope



Vlny

22. května 2010 v 18:00 | Smutná duša |  Moje kresbičky

Láska búrlivé vlny prekoná,
zrazu v tichosti užíva si,
to čo niekedy stratila,
keď sa v strachu utopila...
Aj keby mal ísť človek
za láskou dlhé míle,
vždy je nádej, že ju nájde
a prídu krásne chvíle...

llove



Prší, prší

20. května 2010 v 14:48 | Smutná duša |  Moje úvahy

Posledné dni sú také smutné, upršané. Už by to chcelo slniečko. Májový dážď mám rada, no tento krát už prší pridlho a ľudia strácajú svoje teplé domovy...Voda a príroda sama je živel, s ktorým si často krát ľudia nevedia poradiť...

Dúfam, že čoskoro vykukne slniečko, už všetci naň dlho čakáme...slnko, kvety, nádej...

kv1

kv2

kv5

kv4

Email

20. května 2010 v 14:31 | Smutná duša |  Kontakt

Keby sa ma niekto niekedy chcel náhodou niečo opýtať, tak kontakt na mňa je:

onlysoullen@gmail.com

kontakt

Poklad

19. května 2010 v 21:09 | Smutná duša |  Moje básne

Žijem, užívam si každý deň,
aj keď niekedy na chvíľku zastanem...
Viem, že sa ráta každá chvíla,
viem, že aj smútok v srdci býva...
No pokiaľ žijem a som,
chcem precítiť život
a všetky bolesti v ňom...

Ďakujem za každú chvílu,
že vnímam, cítim, že vôbec som,
veď život je najväčším pokladom...

lifeee

Kvet

10. května 2010 v 23:58 | Smutná duša |  Moje kresbičky
...
kvet

Stromy

10. května 2010 v 11:58 | Smutná duša |  Moje kresbičky
...
strom1

Forever young

8. května 2010 v 11:50 | Smutná duša |  Moje obľúbené

Duša človeka môže byť navždy mladá,
aj keď telo stárne, duša má život rada.
Preto neodsudzujme starších ľudí,
veď aj my raz budeme starí
a život nás bude rovnako baviť...
Máme predsa rovnaké práva,
pokiaľ žijeme...veď duša je navždy mladá...

YOUTH GROUP


Alphaville 


Tancujme v štýle
Tancujme pre túto chvíľu
Nebo môže počkať
My sa na nebo len pozeráme
Dúfame v najlepšie
Ale očakávame najhoršie
Máš v úmysle zhodiť bombu, alebo nie?

Nechaj nás umrieť mladých alebo nás nechaj žiť navždy
Nemáme silu
Ale nikdy nehovoríme nikdy
Sedíme na pieskovisku
Život je krátka cesta
Hudba je pre smutných ľudí.

Vieš si predstaviť, že tento závod je vyhraný?
Otoč naše zlaté tváre k slnku.
Chvála našim vodcom
Sme správne naladení
Hudba hrá ako blázon

Stále mladý, ja chcem byť stále mladý
Naozaj chceš žiť navždy
Navždy - Navždy

Niekto má rád vodu
Niekto má rád teplo
Niekto je melódiou a niekto bubnovaním
Skôr alebo neskôr všetci zmiznú
Prečo nezostanú mladí?

Je to tak ťažké starnúť bez príčiny
Nechcem zahynúť ako slabý kôň
Mladí sú ako diamanty na slnku
A diamanty sú večné

Stále mladý, ja chcem byť stále mladý
Naozaj chceš žiť navždy
Navždy - Navždy

Stále mladý, ja chcem byť stále mladý
Naozaj chceš žiť navždy
Navždy - Navždy

Stále mladý, ja chcem byť stále mladý
Naozaj chceš žít navždy
Navždy - Navždy

Stále mladý, ja chcem byť stále mladý
Naozaj chceš žiť navždy
Navždy - Navždy

starsi

Bratia

6. května 2010 v 12:36 | Smutná duša |  Moje úvahy

Bola som v kine na film Bratia. Doporučujem. Mňa osobne veľmi zaujal, už len preto, že viem, čo môže urobiť psychika človeka v ťažkej chvíli, kde človeku stojí rozum...

Pýchou rodiny Cahillovcov je starší syn Sam (Tobey "Spiderman" Maguire) - otec dvoch malých dcér, vzorný manžel a hlavne - mariňák, ktorý trávi dve tretiny roka na zahraničných misiách. Za to mladšiemu synovi, ľahkomyselnému Tommymu, ktorého stvárnil Jake Gyllenhaal, ktorý je častejšie vo väzení než doma, nemôže otec Cahill prísť ani na meno. Aj tak je to práve Tommy, kto sa ujme Samovej rodiny po tom, čo je vrtuľník jeho brata zostrelený v Afganistane a Sam vyhlásený za mŕtveho.
Starostlivosť o druhých pomaly menia problémového Tommyho na zodpovedného strýka, ktorý viac než na seba myslí na svoje netere, ale tiež na svoju švagrinú Grace (Natalie Portman). Zúfalstvo a bolesť zo straty brata a manžela začne tých dvoch priťahovať, lenže obidvaja sa za to hanbia a boja sa, čo nastane.
Len čo sa trúchliaca rodina pomaly vracia do života, objaví sa stratený Sam. Je to však skutočne Sam, kto sa vrátil? Z kľuďasa a slušňáka urobilo kruté mučenie, ktoré podstúpil v zajatí, agresívneho a uzavretého čudáka, ktorý trpí záchvatmi paranoje a desí vlastné deti. Úlohy bratov, akoby sa obrátili a ich stret je veľmi blízko. Je možná cesta späť? Je vôbec ešte možné opraviť pretrhnuté väzby? Odpustiť a ísť ďalej?

Podotknem, že jedným z hlavných momentov vo filme je, keď sa Sam dostane do najťažšej životnej situácie. Buď pod nátlakom zabije svojho kamaráta, zároveň vojaka a uvidí ešte niekedy svoju rodinu alebo zomrie...Čo sa deje potom so psychikou človeka...?

brothers



Sen

6. května 2010 v 12:21 | Smutná duša |  O mne

V noci sa mi sníval sen. Spomienky, zážitky, minulosť. Znova sa mi to celé premietlo. Zabudnúť sa nedá, navždy to zostane so mnou. Dlhé dni, týždne. Týždne, ktoré akoby nemali koniec. Prosenie o pomoc, výpadky pamäte, ...no akoby nikto nepočul, resp. nikto neveril. Zúfalstvo. Nikdy nezabudnem, čo som zažila v nemocnici v mojom meste. Už tam som vedela, že to je veľmi zlé, no namiesto toho som tam prežila niečo, čo neprajem nikomu. Ešte som sa musela pasovať  s tým, kde som sa ocitla... Hm, radšej chcem nato zabudnúť. Vtedy som si naozaj želala, nech je to všetko iba sen.
Ako som urobili chyby ja, tak ich urobili aj iní. Koniec koncov sme len ľudia...ľudia s chybami, nedokonalí, no snažiaci sa z chýb ponaučiť a využiť ich na dobré veci.

sen

Odvaha

5. května 2010 v 13:35 | Smutná duša |  Moje básne

Vždy sa oplatí žiť a niečo tu urobiť...
Neľutovať samého seba, to sa predsa stále nedá...
Niekedy dokážeš omnoho viac,
len musíš v sebe odvahu nájsť...
Veď aj s jednou rukou sa dá zvládnuť veľa,
aj s jedným okom stále vidíš farby sveta,
aj s jedným uchom počuješ, čo sa deje,
nikdy aj keby si niečo nemal, neupadaj do beznádeje...
Život je neustála zmena,
niekedy aj ťažká a nemenná...
No čas zahojí každú ranu,
prenesie ťažkosť k veľkému poznaniu...
Zrazu si človek váži obyčajný nádych,
vidí svet z inej stránky
a nezaujímajú ho nepodstatné poznámky...
Veriť samému sebe, inak sa to nedá,
veriť svojim hodnotám a nikdy si ich nedať...

odvaha

Rodina

4. května 2010 v 17:12 | Smutná duša |  Moje básne

Rodina, je to najkrajšie, čo človek môže mať,
keď sa má o koho oprieť, keď môže milovať.
Rodina, ktorá sa za teba postaví aj v ťažkej chvíli,
rodina, ktorú láska živí...
Aj napriek ťažkostiam, neľahkým chvíľam,
je v rodine vždy voda živá...
Vždy sa dá nájsť cesta, ktorá ľudí spája,
nikdy nezostanem v strachu sama...
Vždy máš niekoho, kto ťa pochopí
a nie v ťažkej chvíli stonásobne potopí...
Veď často sa v tomto svete stáva,
že keď je najhoršie, nájde sa ešte stokrát horšia správa,
aj keď nemusí pravdivá byť, dokáže človeku ublížiť.
Niekto sa rád priživí na bolesti iného človeka,
bohužiaľ aj toto je podstata človeka...
Ďakujem za ľudí, ktorých pri sebe mám,
viem, že je to dar, ktorý si navždy uchovám...
Som len obyčajný človek, ktorý dopustil sa chýb,
ale má chuť a snahu ich napraviť...

family